Byl jednou balón, byla jednou kniha

(Kniha v příběhu / Jana Štroblová, Josef Paleček, Byl jednou balón, hodný. A přece... Praha, Albatros, 1971.)

Seděl v trolejbusu za námi a téměř nic neříkal, když něco přesunul přes mé rameno. Podal nám dětskou knihu. Starý, opotřebovaný a ne moc čistý pán, starou, opotřebovanou a ne moc čistou obrázkovou knihu. Děti byly zmatené, nečekaly knihu “z nebe”, ale pustily se do ní okamžitě.

Byla z dílny Albatrosu z roku 1971. Básničku do ní napsala Jana Štroblová, ilustracemi interpretoval Josef Paleček. Jmenuje se Byl jednou balón, hodný. A přece... Zveršovaný příběh je variací na téma druhého života ztracených hraček: hovoří o balónu, který holčičce vzala řeka, po delším putování ho nalezne kluk a spolu s balónem pošle holčičce lodičku z papíru s pozdravením. Báseň je zároveň reflexí smutku a strachu holčičky, která si úzkostlivě představuje, co asi s balónem je, když o něj nemůže sama pečovat. Samotné vyznění knihy umožňuje dvojí čtení, v závislosti na dětské recepci a kontextu čtení se před čtenářem otevře buď smutný příběh o ztracené a milované hračce, tedy o reálné zkušenosti, se kterou se malé děti musí vypořádat, anebo příběh s nadějí o tom, že ztracené věci mohou dělat radost jinde a jiným, tedy o rovině představ, do níž malé děti postupně dorůstají.

Na konečné zastávce jsme měli leporelo dočtené. Starý, opotřebovaný a ne moc čistý pán svoje staré, opotřebované a ne moc čisté leporelo nechtěl zpátky. Dal  nám ho s lehce trpkými, jakoby otrávenými slovy, “k čemu by u mě bylo”, mrmlal si pod nos, vzal si svoje dvě naplněné plátěné nákupní tašky a odešel, aniž se na nás podíval. O hovor s námi nestál, chtěl nám jen darovat knihu.

Příběh o tom, jak jsme ke knize přišli, pěkně doplňuje básnický příběh, který kniha vypráví. Předli jsme doma s dětmi příběhy o tom, komu kniha patřila kdysi, jestli u nás zůstane napořád a komu bychom měli poslat pozdravení.

Je zajímavou vlastností knih, že dovedou příběhy rozmnožovat...