Nejradši bych ji zde ocitovala celou, ukázala každou její stránku, nevynechala jediné slovo, jediný obrázek. Mám pocit, že bych se jen touto cestou mohla podělit o ten knižní zážitek, který připravil ve své knize The Heart and the Bottle (Srdce v lahvi) Oliver Jeffers, výtvarník a autor několika nádherných obrázkových knih. Srdce v lahvi je jedna z těch současných obrázkových knih, jež mluví k dětskému i dospělému čtenáři. Zatímco děti vstřebávají jednoduchý a zároveň silný příběh, jehož slovy neplýtvající textuální podoba by byla jakoby zmagizována fantazijním světem rozprostřeným v kráse prázdného prostoru, dospělí žasnou nad jemností, přesností a citlivostí, jimiž Jeffers ke svému tématu přistupuje jako autor textu i jako tvůrce ilustrací.
Tak to alespoň bylo u nás doma. K přečtení knihy nám stačily dvě minuty, ale potom ani dvoutýdenní doba nebyla dost dlouhá k tomu, abychom mohli sáhnout po další četbě. K Srdci v lahvi se vracíme již téměř druhým rokem. Kvůli kouzlům světa, jejichž objevování hlavní hrdinkou kniha vizualizuje prostřednictvím kolážovitých obrazů a také kvůli tématu smrti nám nejbližších, jež je Jeffersem představeno moudře a senzitivně.
Příběh vypráví o malé holčičce, jejíž život je vyplněn kouzly světa, nejrůznější souvislosti života se v její hlavě formují do velikého dobrodružství, její srdce je plné hvězdného nebe a vlnivého moře. A aby toho nebylo málo, její upřímný, ke světu směřovaný úžas je sdílený. Všechny divy světa jsou dány jí a zároveň jejímu nejvěrnějšímu společníkovi: otci. Pak se to ale zlomí. Velké, pohodlné křeslo jejího táty zůstane prázdné. Nikdo už do něj nesedá . Holčička se rozhodne, že si svoje srdce schová na bezpečné místo - uzavře ho do lahve.
Od tohoto dne nosí lahev pověšenou na krku, v lahvi schovává srdce, jako kdyby se touto cestou snažila čelit smrti, jako kdyby se takto snažila uchovat v srdci toho, kdo už není, nemůže být. Jako by říkala: radši už nebudu srdcem milovat, aby mě nebolelo rozloučení, abych už nic a nikoho nemohla ztratit. Holčička svoje srdce nepoužívá, ono se neopotřebuje - jako do vrzající skříně zavřené, pečlivě vyžehlené, monogramy vyšité ručníky, kapesníky a povlečení, které byly určeny k životu a přesto zežloutly na dřevěných policích, aniž by na jedinou vteřinu spatřily světlo světa.
Z holčičky se stane mladá žena, na krku jí visí lahev, která je pořád těžší a těžší. A žila by tak dále, kdyby jednoho dne nepotkala holčičku, jejíž život je pořád ještě naplněn se zázraky života...
Hlavní vyprávění knihy spojuje přesvědčivě zakoušení smrti milovaného druhého a dlouhé psychické zpracovávání konce s kreativním a “srdečním” (srdcem vedeným) poznáváním zázraků života. Rozum a cit zde nestojí v protikladu, příběh je představuje spíše v podobě věrných sourozenců, z nichž jeden potřebuje toho druhého a vice versa. Ve svých detailech je pak kniha významově ještě bohatší. Vtáhne například do dětské představivosti dimenzi času : hlavní hrdinka vyroste, v druhé půlce příběhu se objevuje jako mladá žena a právě v podobě mladé ženy zůstane tou důležitou osobou, o které mladí čtenáři chtějí vědět víc. Velkou symbolickou sílu má také to, jakým způsobem se snaží hlavní hrdinka o záchranu vlastního srdce. Vždyť ho vystavuje, vkládá do průsvitné lahve namísto toho, aby ho například skryla před pohledem jiných do hluboké tmy. Tím, že svůj smutek zviditelňuje, pomocí srdce pod sklem jako vnějšího znaku (nálepky, stigmatu), se stává čitelná její snaha uzavřít se před světem. Vznikají tak vizuální metafory pocitů a vnitřních pochodů, pomocí kterých lze i mladým čtenářům velice dobře přiblížit témata často tabuizovaná, zamlčovaná, vytěsňovaná.
Konec příběhu nabízí osvobození, aniž by bagatelizovalo tíhu problematiky. Řešení, které Jeffers nabízí, spočívá v rekonstrukci vztahu, jež hlavní hrdinku váže ke světu: a právě toto znovu-napojení-se-na-svět se uskutečňuje ve velkém červeném křesle na konci knihy. Je to naše oblíbená stránka. K té se s mými dětmi vracíme nejčastěji.
Poprvé jsem o Jeffersově knize psala zde.
O Ipad verzi knihy jsem se zmínila zde.
Za prozkoumání stojí web Olivera Jefferse.
